V září jsme se sešli v klubovně nejen my, „staří harcovníci,“ ale i naši noví kamarádi a nové kamarádky, a zatím na každé schůzce někdo přibývá. To je moc fajn.
MĚSÍC LOVU
V tomto měsíci bylo naše středisko pořadatelem Setkání družin celého našeho sdružení. Místo abychom vyjeli ven, stali jsme se hostiteli ostatních z různých koutů republiky. Byla pro ně připravena pohádková hra a hra pro seznámení s historickými památkami naší stověžaté matičky zakončená legendárním honem na Široka ve Stínadlech.
Stovkaři: v měsíci lovu byli: Vráťa, Lukáš, Jakub, Šárka
MĚSÍC PADAJÍCÍHO LISTÍ
Po celý měsíc padajícího listí jsme se těšili na naši tradiční podzimní výpravu, která se koná vždy v době podzimních prázdnin. Tentokrát byla na téma draků a dračích jezdců. Rozděleni jsme byli na 3 týmy – Dračí spár, Šarlatoý had a Jasný Fénix.
Velmistři řádu dračích jezdců nás velmi pečlivě testovali, zda se můžeme stát členy tohoto řádu a byli jsme podrobováni mnoha zkouškám. Museli jsme třeba všude s sebou nosit a chránit před poškozením „dračí vejce“. Přesvědčili jsme se, že kinder vajíčka jsou velmi, velmi křehká.
Ubytováni jsme byli v klubovně rokycanských skautů na Skautské louce v ulici Skautská. Absolvovali jsme dva pěší výlety, které nám Kráťa prokládal svými vypečenými hrátkami. Součástí téhle výpravy je také Drakiáda s vlastnoručně vyrobenými draky. Letos se ovšem draci nepovedly, větru také nebylo nazbyt, takže jsme si udělali jen hezkou procházku na letiště a zpátky. Dráčci, které jsme si mohli uplést z bužírek se povedly mnohem více a jsou naším suvenýrem z výpravy.
Na závěrečnou večeři jsme měli z přidělěných surovin – šunka, salám, sýr eidam, tavený sýr, okurka, paprika, rajče, vejce na tvrdo a veka – vyrobit dračí hostinu. Dračí jeskyně, chlebíčky připomínající draka, drak z veky ozdobený přidělenými surovinami a další drobnosti neměly chybu.
Korunou celé tabule byl ovšem dort, který byl odměnou pro vítězný klan Dračího spáru. Byl to domácí dort – drak potažený zeleným marcipánem a s velkýma pěnovýma očima. Fakt dobrý.
Aby nebylo draků málo, museli jsme vybrat z každého klanu dva odvážlivce, kteří si museli dojít setmělým areálem pro dračí oko, a to sníst. Napřed jsme z toho byli poněkud rozpačití. Osvětlené svíčkou ty oči nevypadaly zrovna vábně, ale byly to dobré pěnové bonbóny.
Čas utekl rychle, a tak tu byl poslední den s balením, úklidem a spoustou her. Podzimky se nám zkrátka vydařily.
Stovkaři se v měsíci padajícího listí stali: Vráťa, Lukáš, Jakub, Matěj, Šárka, Agáta